Kdybyste měli na rameni vytetované srdíčko propíchlé šípem, navíc velmi nejistou rukou, také byste si tohle tetování nechali odstranit. Byl to hřích mládí a jistou roli v něm sehrála opilost. Příběh, který vám povím je pravdivý. Jediné co jsem změnil je jméno, neboť se jedná o veřejně velmi známou osobnost; je to kamarád a jmenovat ho by nebylo fér. Každý máme za sebou nějaký hřích a kdo ne, ať prní hodí kamenem.
U samotného tetování ani v den, kdy se (říkejme mu třeba Karel) k němu rozhodl, jsem nebyl. O den později, kdy už byla ruka zavázaná fáčem a na situaci se nedalo nic změnit, už ano. Karla bolela hlava, trpěl ukázkovou kocovinou a tetování byl jen bonus navíc.
„Naši mě zabijou,“ naříkal byť právně byl už dospělý a mohl si dělat co chtěl. Jenže on chtěl vystudovat a dostat se do světa. „Kdyby to byla aspoň nějaká hluboká symbolika, ale tohle. Proč mi to sakra přišlo tak vtipné?“ lkal. To jsem náhodou věděl a chvíli sbíral odvahu k tomu, abych mu připomenul, že jde symbol z dějin tetování. Amorovu střelu, která měla zasáhnou srdce mu do dlaně nakreslila jeho budoucí žena. Mimochodem pořád jsou spolu, už desítky let. Jenže ten večer bylo vyznání už už na spadnutí. Jenže stydlín Karel se nějak pořád nemohl rozhoupat k jasnému vyjádření a ona ho tímhle chtěla dost jasně pošťouchnout. Každý má jen omezenou dávku trpělivosti. A dopadlo to takhle.
Pokračování o desítky let později
Karel se svou milou zůstal, byť právě o tohle tetování se nejednou rozhořel spor. „Nikdy jsem neřekla, aby sis to nechal vytetovat. A už vůbec ne tak nakřivo,“ říkala ona, zatímco on se jen chabě hájil tím, že si myslel, že ji tím udělá radost. „Kdybys byl námořník, tak to každý pochopí, ale ty jsi…!“ Dnes je tetovaní zcela běžnou záležitosti a umně vykroužené decentní vzory člověka opravdu dokáží zkrášlit. Nejistou linkou namalované srdce se šípem ovšem mezi ně nepatří.
Karel se vypracoval.Stal se známým, uznávaným a rozhodl se hřích z mládí zahladit. Jednou provždy a definitivně. Věděl, že na začátku udělal chybu, že šel za laikem. Podruhé ji opakovat nechtěl a šel do profesionálního studia. Nebudu to zbytečně natahovat. Dnes nemusí nosit i ve vedru košili s dlouhým rukávem, protože už nemá co skrývat.
Sám žádné tetování nemám, nikdy mě tento způsob zdobení neoslovil. Když jsme nedávno s Karlem na jeho tetovací story vzpomínali, došla řeč na to, při jakém povolání se nehodí tetování mít. Jeho úvaha mě dost zaujala. „Je hrubá chyba mít tam jakékoli jména. Nejen jméno milé, která se může stát nemilou, ale i jména dětí. Zločinci jsou na svá tetování hrdí a zároveň mohou být důvodem jejich zadržení. Zajímavou kérku si totiž policajt zapamatuje snadněji než nezajímavý obličej. A přesně na obrácené straně spektra, v diplomatických službách, je taky hloupé mít nějakou takovou prvoplánovou ozdobu. A nakonec mě napadá pracovní pohovor. V komisi může sedět někdo se zkostnatělými názory a dá přednost jinému uchazeči bez ohledu na tvou kvalifikaci. Je to smutné, ale je to tak.“
Vzhledem k tomu, jak je tetování dnes běžné, mi to nedalo a chvíli jsem pátral, jestli nehezká či nepovedená kérka může snížit šanci na trhu práce a dost mě překvapilo, že ano. Byly doby, kdy soudci tetování museli hodně skrývat. Tetování není zakázané, ale setrvalost v hodnocení je někdy delší, než by se na první pohled zdálo.
Pokud jenom trochu uvažujete o odstranění tetování, Praha bude asi nejvhodnější. Tady se koncentrují kliniky i odborníci a velká konkurence tlačí ceny dolů. A pro vás teď nastal ten správný čas. Jak to, že to vím i když vás vůbec neznám? Je to jednoduché, kdyby nebyl, tak nad tím nepřemýšlíte. A každý den o který odstranění tetování odložíte je dnem když už jste ho nemuseli mít. Hlavním důvodem odkládání je strach z bolesti. Zbytečný, protože současné metody bolest minimalizují. Uvidíte, že strach měl, jak už to bývá, velké oči.
