Když se položí otázka, jaký byl ideál krásy v barokní době, snad každému se vybaví boubelky z obrazů barokních mistrů a jejich kypré tvary. Toto pojetí krásy kontrastuje s ideálem antickým, potažmo renesančním a klasicistním, který vyznával diktát harmonie a souměrnosti a který asi také většina lidí díky Michelangelovým dílům zná. Ale jak má vypadat optimálně vytvořená žena dnes? Protože výtvarné a sochařské umění už za časů moderny rezignovalo na realitu a přiklonilo se k abstrakci, musíme se z výstavních síní přesunout do skutečného světa a porozhlédnout se kolem sebe.
Na plakátu a v reklamě
Pro milovníky starých časů je to asi smutné, ale současný konzumní styl života způsobuje, že vysněný ideál je možné nejčastěji spatřit na reklamních plakátech, v televizních reklamních spotech, na přehlídkových molech a na akcích společenské smetánky ze světa showbusinessu. Zkrátka všude tam, kde je úkolem propagovat nějaké zboží. A jak vypadají krásky, které mají k zisku pomáhat? Nejpřiléhavějšími přívlastky jsou pro ně slova dokonalá, bezchybná, bezvadná a shrnující spojení, které vystihuje všechno najednou, zní: věčně mladá. Když se jedná o fotografii, dokonalosti se snadno docílí retušováním a vybarvováním, aspoň zde si výtvarní umělci přijdou na své. Vylepšování skutečných živých osob dnes probíhá primárně v kosmetických salonech a klinikách estetické medicíny. Tam se každý může nechat přetvořit doslova k obrazu svému, a pokud je dostatečně solventní, nejsou mu kladeny žádné meze, takže to někdy až přežene.
Doba umělá
Zákroky, pomocí kterých se dociluje dokonalosti, jsou různé a je jich celá řada. Společného jmenovatele však mají – snaží se vytvořit něco, co chybělo, nebo sice bylo, ale věkem se opotřebovalo. Estetická medicína si nehraje na stvořitele a neprodukuje žádné homunkuly, tedy umělé lidi, ale rozhodně má ambice přírodě pomáhat a napravuje nedokonalost dodáním umělých částí. Že se o posledních dekádách mluví v souvislosti s rozmachem používání plastických materiálů jako o době umělé, je známá a pochopitelná věc.
Pomineme-li ekologický aspekt tohoto jevu, rozhodně nelze pojem umělý chápat negativně. Kdo by si chtěl stěžovat na umělé zuby nebo klouby? Navíc doslova to totiž znamená – s umem a důvtipem vytvořený, osoba vyrábějící něco umělého (jakousi nadstavbu přírody), tedy umělec, vždy zasluhovala úctu a obdiv. Vylepšování tělesných schránek umělými zásahy, jako jsou například zvětšení rtů, depilace laserem nebo modelace prsou, nutně neznamená, že se do těla vpraví nějaký cizorodý materiál. Pouze se využije um chirurgů, popřípadě vědců, jejichž zásluhou existují potřebné přístroje, a umělecké dílo je na světě.
Tak daleko lidstvo ještě nebylo
Že se lidstvo odjakživa nechávalo trápit domnělou dokonalostí svého vzhledu, víme z historie. Metody, jak se toho docilovalo, byly poměrně drastické. Vzpomeňme na korzety, které měly zajistit dámám útlý pas a způsobovaly nemožnost dýchání a časté mdloby, za něž si dáma ve společnosti vysloužila nálepku hysterky. Vzpomeňme na svazování chodidel čínských děvčátek, aby nepřerostla ideální velikost, přičemž se zapomínalo na to, že po nohou má člověk především chodit. Vzpomeňme na kroužky na krku žen některých afrických kmenů, aby se jim zvětšily krční obratel a krk byl krásně dlouhý, byť poněkud nefunkční a zdeformovaný. Dnes si můžeme “nechat udělat” cokoli, co se nám zamane, rukama odborníků a tak, aby žádný vedlejší účinek nenastal.
Myslíte, že je správné, že se lékaři věnují vylepšování vzhledu? V jakém případě byste si nechali chirurgicky upravit poprsí? Považujete péči o vzhled za umění?
